Cévní onemocnění mozku jsou skupinou onemocnění v naší zemi velmi rozšířených. Tento vysoký výskyt souvisí především s naším životním stylem (nezdravá strava, málo pohybu, kouření, pití alkoholu). Jedná o skupinu velmi rozdílných jednotek, jejichž společným znakem je, že se jedná o nemoci cév, které postihují mozek. V následujících řádcích budou tato onemocnění zevrubně popsána včetně možností neurochirurgické léčby.
Subarachnoidální krvácení
Subarachnoidální krvácení je závažné onemocnění charakterizované krvácením do oblasti mokových cest nejčastěji z prasklé výdutě (aneuryzmatu) na mozkové tepně. Jedná o chorobu, která postihuje dospělé v kterémkoli věku (nejvíce mezi 50-60 roky), častěji ženy. I přes současné pokroky v medicíně stále značná část pacientů umírá nebo je trvale postižena. Rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak, kouření a nadměrná spotřeba alkoholu. Onemocnění je charakteristické náhle vzniklou velmi prudkou bolestí hlavy (často pacient takovou bolest hlavy nikdy předtím neměl), někdy i epileptickým záchvatem a bezvědomím. V nemocnici je nejprve provedeno CT mozku a poté kontrastní vyšetření cév – angiografie, pokud je výduť nalezena, je pacient operován. Výduť musí být vyřazena z oběhu, aby nepraskla znovu, protože druhé krvácení často probíhá hůře než to první. Výdutě jsou buď uzavřeny svorkou nebo jsou v rámci endovaskulárního výkonu (z třísla pomocí katetrů pod RTG kontrolou) vyplněny platinovou spirálkou. Pacienti před i o výkonu musí ležet, protože jsou ohroženi vznikem stahů cév – vazospazmů, které se zhoršují ve vzpřímené poloze. Pokud jsou vazospazmy velmi silné, může dojít ke zhoršenému zásobení mozku krví a tím i kyslíkem a postižená oblast mozku může odumřít podobně jako při cévní mozkové příhodě. Tento stav nazýváme pozdní ischemický deficit. Druhou významnou komplikací subarachnoidálního krvácení je rozvoj hydrocefalu, špatného vstřebávání mozkomíšního moku. K tomu dochází buď těsně po krvácení nejčastěji ucpáním zůženým míst v mokových cestách krevními sraženinami, nebo později (i v odstupu několika týdnů) díky zhoršenému vstřebávání mozkomíšního moku následkem krvácení.
Arteriovenózní malformace
Nejčastěji se jedná o vrozené onemocnění mozkových cév. Za normálních okolností krev proudí z tepen do kapilár (velmi tenkých a úzkých cév, kde kyslík přechází do mozku) a z kapilár do žil. U arteriovenózní malformace kapiláry chybí a krev odtéká z tepen rovnou do žil. Hlavní riziko spočívá v možnosti prasknutí malformace a vzniku krvácení do mozku . Je to proto, že mozkové žíly mají tenkou stěnu a nejsou dostatečně schopny odolávat tlaku krve, který je v tepnách podstatně vyšší. Ke krvácení dochází v průběhu života u více než poloviny všech pacientů s arteriovenózní malformací. Dalším projevem malformací je velmi často vznik epilepsie, až jedna třetina nemocných trpí epileptickými záchvaty. Posledním projevem může být tzv. steal syndrom. Krev teče z tepen přímo do žil velmi rychle. Pokud je průtok malformací takto urychlen, může strhávat krev i z okolních tkání, které pak trpí jejím nedostatkem, a tím nedostatkem kyslíku.
Arteriovenózní malformace je onemocnění závažné, ale úmrtnost na krvácení z malformavce není vysoká. Nicméně často jsou pacienti neurologicky postiženi. Léčba není jednoduchá, často vyžaduje kombinaci více léčebných metod. Nejprve je nutné provést angiografii, abychom věděli, jak je malformace zásobena. Menší malformace, které jsou dobře přístupné, je nejlepší operovat. Ty, které jsou sice malé, ale naopak hluboko uložené, je zpravidla nejlepší ozářit gamanožem (Nemocnice Na Homolce). U větších malformací někdy nejprve některé přívody embolizujeme pomocí lepidla (výkon se provádí podobně jako při angiografickém vyšetření), pak teprve operujeme či ozařujeme gamanožem. Vzhledem k relativně nízké roční pravděpodbnosti krvácení z malformace indikace k aktivní léčbě závisí i na věku a celkové kondici pacienta, zejména u starších pacientů je mnohdy namístě náhodně zjištěnou malformaci aktivně sledovat, místo vystavení pacienta rizikům operace. Arteriovenózní malformace mohou být i v míše, zde je především velké riziko ochrnutí, a to jak ze samotného krvácení či steal syndromu, tak i při případném zákroku.
Kavernom
Kavernomy jsou relativně častá onemocnění. V mozku vzniká jakési klubíčko drobných cév s nízkým krevním průtokem. Nejčastějším projevem kavernomu je malé krvácení do mozku či rozvoj epileptických záchvatů. Kavernomy se mohou vyskytovat kdekoli v mozku a míše, ale nejzávažnější je výskyt v mozkovém kmeni. Kavernom lze nalézt spolehlivě pouze pomocí MRI vyšetření mozku, na CT jej nenajdeme. Kavernomy je možné léčit pouze operativně, není možné je ozařovat ani embolizovat. Vzácně se mohou vyskytovat jako dědičná onemocnění.
Krvácení do mozku – intracerebrální hematom
Krvácení do mozku postihuje především starší pacienty. Nejčastěji je důsledkem dlouhotrvající špatně léčené hypertenze – vysokého krevního tlaku, někdy v kombinaci se změnami stavby cévní stěny v důsledku ukládání proteinu amyloidu (amyloidová angiopatie). Může vzniknout ale i na podkladě prasklé tepenné výdutě či malformace nebo kavernomu. Ne všechna krvácení do mozku jsme schopni operovat. Při nejčastějším, tzv. hypertonickém krvácení, je mozková tkáň roztříštěna prudce tryskající krví z tepny (někdy se též používá název tříštivé krvácení) a tato tkáň je již ztracena a není možné očekávat obnovení funkce této oblasti mozku. K upřesnění diagnózy je nutné provést CT mozku, které vyloučí jinou příčinu zhoršení stavu pacienta. Operujeme především ty pacienty, kde není krvácením poškozena důležitá část mozku a kde předpokládáme po operaci zlepšení jejich stavu.
