Autor: Luboš Kreč, Hospodářské noviny
Aris Apacidis chodí darovat krev posledních šestnáct let. Začal s tím v roce 1998 na vojně, tehdy to byla nejsnazší cesta, jak získat povolení k opuštění kasáren, takzvaný opušťák. A už nepřestal, zvlášť když si ho lékaři předcházeli – má totiž pro transfuze cennou krevní skupinu 0. Loni pak vzorky jeho krve poslali z Ústřední vojenské nemocnice v Praze na přezkum do Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde jejich analýza způsobila vědecké pozdvižení: zjistilo se, že vlivem dosud neznámé mutace chybějí na jeho červených krvinkách znaky Duffy systému.
Díky tomu je pan Apacidis imunní vůči jednomu z hlavních typů malárie. Nemoci, která ročně zabije kolem tří milionů lidí hlavně v subsaharské Africe a vůči níž zatím neexistuje spolehlivější obrana než síť proti komárům.
„U bělocha ve střední Evropě je taková věc unikátní,“ říká Martin Písačka, zástupce přednostky transfuziologického úseku v Ústavu hematologie a krevní tranfuze, který Apacidisovu krev zkoumá. Například v New Yorku jsou prý dvě třetiny černochů také imunní, protože jejich předci z otrokářských lodí pocházeli z míst, kde malárie pravidelně řádila, a tak přežili jen ti lépe vybavení.
Pražský objev ale zatím Evropanům při cestách na černý kontinent moc nepomůže. „My díky tomu sice víme, že někdo může být odolný vůči malárii. Abychom toho dosáhli i u jiných lidí, museli bychom jim pozměnit genovou strukturu. A takové inženýrství je zatím nemyslitelné,“ vysvětluje Písačka, jemuž s přečtením DNA pomáhala španělskoamerická firma Progenika.
Přesto jde o badatelsky mimořádné zjištění, v jehož pozadí se navíc začal rozplétat takřka detektivní příběh, který pohání otázka: Jak se to vůbec stalo, že v Česku je někdo imunní vůči malárii?
Martin Písačka se vydal po stopě řeckého původu rodiny Apacidisovy. „Náš tatínek sem přišel po druhé světové válce,“ vzpomíná Arisův bratr Jannis. Na přelomu 40. a 50. let, když v Řecku skončila občanská válka porážkou komunistů, zamířilo do tehdejšího Československa na deset tisíc emigrantů. Apacidisovi pocházeli z okolí severořecké Soluně, kam se počátkem 20. století vystěhovalo na čtvrt milionu původem pontských Řeků, které Osmané vyhnali ze své říše. A to je historický klíč k imunitě vůči malárii, v jejich pravlasti u Černého moře na území dnešního Turecka se nemoc v minulosti vyskytovala. A je pravděpodobné, že podobně jako newyorským černochům i Apacidisovým koluje v žilách krev těch, kteří byli zkrátka odolnější.
Úvaha je nyní taková, že na severu Řecka bude lidí, jako jsou Jannis a Aris Apacidisovi, zřejmě mnohem víc. „Jsem už v kontaktu s řeckými kolegy, letos tam i pojedu. Chceme posbírat v Soluni několik stovek vzorků, abychom si tuto teorii mohli zkusit potvrdit,“ říká doktor Písačka, který už má o své práci hotový článek do amerického odborného časopisu Transfusion.
MALÁRIE Jméno pochází z italštiny, znamená špatný vzduch. Ve skutečnosti nemoc známou i jako zimnice přenášejí samičky komárů, způsobuje ji parazitický prvok plasmodie. Za objev choroby získal v roce 1907 francouzský lékař Charles Louis Alphonse Laveran Nobelovu cenu. Malárie se projevuje podobně jako chřipková onemocnění, tedy vysokými teplotami, bolestmi hlavy a kloubů, typické jsou návaly a střídání zimnice s horečkou.
