„Díky CyberKnife mi svitla nová naděje na léčbu,“ říká stý pacient Ústavu radiační terapie ÚVN.
Počátkem března byl zahájen v Ústavu radiační terapie léčebný program již stého pacienta. Když se dozvěděl, že právě on je stým pacientem, překvapilo ho to a zároveň potěšilo.
Prozradil, že mu hlavou blesklo: „Tak to se to musí podařit!“
Jeho cesta do ÚVN k CyberKnife vedla přes Fakultní nemocnici v Motole. Tam před více než dvěma roky začali léčit jeho onkologické onemocnění. Prodělal operaci a ozařování, měl nasazenu medikační léčbu. Vypadalo to, že je vše na dobré cestě, ale nastala recidiva onkologického onemocnění. Mnoho nadějí na další léčbu nebylo. Cítil se zdrceně, beznadějně. Naštěstí se v Motole dostal do péče doktora Nováka, který doporučil radiologickou léčbu v Ústavu radiační terapie ÚVN. Panu Š. svitla nová naděje. Doktor Novák diagnózu a návrh léčebného programu prodiskutoval v rámci mezioborového konzilia. Pan Š. se tak ocitl v ÚVN. Podle jeho slov se cítil jako v jiném světě. Všechno nové, příjemné prostředí, žádné dlouhé čekání, všechno zorganizované na čas.
Prozradil, že neměl žádné obavy, když šel na přípravné vyšetření: „Obavy žádné nebyly, vše probíhalo k naprosté spokojenosti mě jako pacienta. Máte tady fakt super personál, co jsem zatím zjistil. Na CT před ozařováním jsem myslel na to, že mi léčba pomůže, žádná negativa jsem si nepřipouštěl, spíš naopak. Šel jsem do toho s tím, že tady budu mít super léčbu,“ popisuje prvotní pocity.
Jeho léčebný program byl stanoven na tři fáze po pěti ozářeních. Na prvních vypadal zadumaně, uzavřeně, v polovině programu už přicházel s úsměvem na tváři a velkou ochotou prozradit víc o sobě a své léčbě: „Nejprve mi tady (Ústav radiační terapie) udělali ještě jedno CT, protože si nebyli jistí, zda půjde dělat záření i v okolí jícnu. Pak se zjistilo, že to půjde. Tak jsme byli šťastni všichni. Cítil jsem, když mi řekli, že to bude možné, hroznou slávu, naději, že zase nějaký rok snad kvalitního života naskočí navíc.“
Když šel poprvé na ozáření CyberKnife, byl v pohodě. „No je to super robot. Já jsem na to koukal, jako blázen, co tady je. Zažil jsem toho dost, ale tohle jsem ještě v životě neviděl. Lehnete si, nic neděláte, nic nebolí. Posloucháte hudbu, kterou si vyberete, můžete se v myšlenkách soustředit na sebe. Někdy přemýšlím nad svým životem, když tam tak ležím, co jsem zažil hezkého, nebo i špatného, co bych ještě mohl změnit, a hlavně přemýšlím o rodině, abych s nimi mohl být co nejdéle. A někdy také nemyslím na nic, jen poslouchám svoje oblíbené rockové kapely.“ Jakési zlepšení již pociťuje: „Zatím nevnímám nějaké zlepšení, co se týká tělesného, ale určitě psychického, tam jsem naprosto v pohodě!“
Mezi jednotlivými frakcemi ozáření byl pan Š. na dovolené na horách. Po návratu se dostavil do Ústavu radiační terapie na další ozařování plný optimismu: „Před dovolenou mi dělali pět zákroků u jícnu, teďka mi dělají pět zákroků u páteře a pak mě čeká poledních pět zákroků na prostatě. Dovolenou jsem si ale užil úplně suprově. Vůbec jsem nemyslel na to, že jsem nemocný. Byl jsem tam s manželkou, vnukem, super dovolená. Vážně!“
Pana Š. čeká ještě posledních pět ozáření a pak bude lékaři sledován a docházet na pravidelné kontroly. Přislíbil, že až přijde na kontrolu, určitě dá vědět, jak se mu daří.
