V roce 2012 vznikl unikátní projekt, jehož smyslem je najít potenciální dárce kostní dřeně z řad armády a široké veřejnosti. Před dvěma lety se k tomuto projektu armáda vrátila a k dnešnímu dni stála za více než dvěma tisíci nově registrovaných dárců.
V naší zemi onemocní každoročně stovky lidí včetně malých dětí chorobami krvetvorby. Poslední nadějí pro těžce nemocné jsou dobrovolníci, kteří jsou ochotni darovat krvetvorné buňky. „Mimo pravidelné dárce krve máme v našich řadách již stovky registrovaných dárců kostní dřeně. My, vojáci, jsme si vědomi, že jsme v pozicích vhodných dárců kostní dřeně a chceme pomáhat,“ vysvětluje iniciativu armády brigádní generálka Lenka Šmerdová.
Vyškovská laboratoř úspěchu
„Na příslušníky ozbrojených sil nebo integrovaného záchranného systému jsou kladeny vyšší nároky na zdravotní stav. Kromě toho jsou svým povoláním předurčeni ke spolehlivosti a hlavně jsou ochotni pomáhat,“ vysvětluje ředitel Českého národního registru dárců dřeně Daniel Pagáč. Z tohoto důvodu se do role hlavního iniciátora postavilo Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov. Právě zde začínají svou kariéru nejen mladí vojáci, ale také třeba aktivní záložníci.
„Chtěl bych poděkovat za významnou příležitost nejen pro registr, ale hlavně za příležitost pro nemocné pacienty,“ dodal Pagáč. Vyškovský útvar následně nazval laboratoří úspěchu, které se daří úspěšně informovat nejen o projektu, ale také o vlastním odběru krvetvorných buněk.
Bolestivý odběr je pouze mýtus
Do registru dárců kostní dřeně může vstoupit každý, kdo má dobrý zdravotní stav a je ve věku 18 až 35 let. Z registrovaných dárců podstoupí ročně potvrzující vyšetření pro konkrétního dárce asi jen 1 % z nich a skutečný odběr pak přibližně polovina procenta.
V současnosti se krvetvorné buňky odebírají odběrem kostní dřeně z pánevních kostí v narkóze nebo odběrem kmenových buněk, které je podobné odběru plazmy. Druhá z variant je bez nutnosti narkózy, trvá však několik hodin. Ani v jednom případě ale není následkem dlouhodobá bolest nějaké většího nebo intenzivnějšího rozsahu. Stejně tak ani jeden ze způsobů odběru není pro dárce rizikovým.
„Z bezmála 600 nových rekrutů máme 230 zájemců o vstup do registru kostní dřeně. Většinou se setkáváme s tím, že lidé mají z registru strach, protože neví, jak funguje nebo co vlastní odebrání obnáší. Když jim poskytneme relevantní informace, hlásí se nám ihned spousta dobrovolníků. Všichni si říkáme, že kdyby se nám podařilo zachránit alespoň jeden lidský život, bylo by to fajn,“ vysvětluje jeden z vyškovských instruktorů rotmistr Tomáš Stránský.
Dárcovství kostní dřeně je nadnárodní projekt
„V tomto roce disponujeme již 92600 registrovanými dárci kostní dřeně, v příštím roce bychom rádi přesáhli metu sta tisíc. Věřím, že právě spolupráce s armádou k tomu výrazně přispěje,“ vysvětluje primář Českého národního registru dárců dřeně Pavel Jindra a dodává: „Od založení registru v roce 2004 byla darována vhodná kostní dřeň více než 1700 pacientům, z toho více než polovina byla od dárců zahraničních.“
Samotný národní registr nedokáže pokrýt širokou škálu potřeby kostní dřeně. Cílem je však nadále rozšiřovat databázi o optimální domácí dárce, což je levnější a pro případ potřeby rychlejší. „Armáda dává naději“ tak není pouze projektem armády a Českého národního registru dárců dřeně, ale také Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha a Nadace pro transplantaci kostní dřeně.
Patronem je olympijský vítěz
Český moderní pětibojař, olympijský vítěz z londýnských her 2012, mistr Evropy 2010 a člen Armádního sportovního celku Dukla nadporučík David Svoboda se stal patronem projektu. „Měl jsem příležitost zaregistrovat se u mobilního výjezdového týmu. Ihned jsem se dozvěděl vše o dárcovství a samotný odběr krve trval krátkou chvíli. Vnímal jsem to jako povinnost se zaregistrovat,“ říká nadporučík Svoboda.
V České republice je momentálně devět dárcovských center. V mobilních odběrových zařízeních však vidí velký potenciál všichni účastníci projektu.
Autor: major Tomáš Maruščák, Generální štáb AČR
Foto: major Jakub Šimíček, Generální štáb AČR