Strana 4 z 4
Transfúzní přípravky získané od dárců a určené pro pacienty - příjemce se nazývají homologní (stejně jako např. orgány k transplantaci). Jedná se sice o postup nejběžnější, ale nikoli zcela bez rizika.Jak již bylo uvedeno, každý dárce, resp. každá krev, je při každém odběru vyšetřena na AIDS, infekční hepatitis typu B a C, jaterní test ALT a na syfilis. Nicméně žádné z těchto vyšetření nedává naprostou jistotu, že dárce není nositelem dané nákazy. Tato určitá pochybnost pramení z toho, že rutinně používané testy jsou založeny na zjišťování protilátek, které si organizmus vytvoří proti příslušné infekci (resp. viru). Existuje ovšem období, cca 6 - 8 týdnů po nákaze (někdy ovšem i několik let), kdy protilátky ještě nejsou vytvořeny v dostatečné míře, aby je bylo možné laboratorními testy zachytit. Toto období se nazývá "imunologické okno". Dárce, který je v období imunologického okna, má tedy testy např. na AIDS negativní, ovšem jeho krev je již infekční, protože viry obsahuje.
Dalším rizikem, pramenícím z transfúze, je oslabení přirozené imunity (obranyschopnosti) příjemce, a to zejména působení bílých krvinek, obsažených v transfúzní jednotce. Tato komplikace může způsobit pomalé hojení operační rány, infekční pooperační komplikace a pod.
Řada pacientů se po obdržení krve setká s tzv. potransfuzními reakcemi, tj. horečkami, třesavkou, zimnicí, v těžších případech až šokovým stavem. Tyto komplikace bývají způsobeny zpravidla reakcemi na bílkoviny krve dárce (alergické reakce), látkami z bílých krvinek (tzv. pyrogeny) a pod.
Nejobávanější komplikací pak je samozřejmě reakce na podanou krev jiné krevní skupiny, což se může ve výjimečných případech přihodit záměnou na oddělení, ještě řidčeji při výdeji z krevního skladu. Následkem takovéto záměny je často smrtelná komplikace.
Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že přes život zachraňující význam krve je vždy vhodnější, pokud to zdravotní stav pacienta nutně nevyžaduje, se transfúzi vyhnout. Jednou z možností, jak omezit rizika transfúze, je pak podání vlastní krve (autotransfúze), kterou je možné nashromáždit některou z možností, které nám moderní autotransfúzní techniky dávají.
Předoperační odběry krve na autotransfúzi
Jedná se o klasickou a nejpoužívanější autotransfúzní techniku. Před plánovaným výkonem je pacientovi, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, odebráno několik jednotek (nejčastěji 2) krve a ty jsou pak použity ke hrazení krevních ztrát během operace. Odebranou krev je možno použít jako plnou krev, nebo ji zpracovat na erytrocyty a plazmu. Krev se samozřejmě musí odebrat v takovém časovém období před operací, aby nedošlo k překročení doby použitelnosti. Odběry se zpravidla zahajují 2-3 týdny před operací. Nejkratší doba odběru krve na autotransfúzi před operací jsou 4 dny.Zvláštní, tzv. "přeskokovou" technikou, je možné připravit i relativně velké množství vlastní krve, a to tak, že pacientovi je poprvé odebrána 1 jednotka (TU) krve, za týden 2. TU, za další týden je 1. jednotka vrácena (retransfundována) a odebrány jsou najednou 2 TU, další týden je retransfundována v pořadí druhá jednotka a opět odebrány 2 TU a tak dále. Lze tak připravit až 6 TU krve, tj. dostatečné množství i na velký operační výkon, jako jsou operace na srdci a pod.
Na autotransfúzi je též možné odebrat krevní destičky nebo jenom samotnou plazmu. V každém případě ale platí, že s krví na autotransfúzi se zachází naprosto shodně jako s krví homologní, tj. co se týče všech vyšetření i postupů zpracování. Pouze se skladuje odděleně.
Peroperační hemodiluce
Jedná se o metodu, kterou zajišťují zpravidla anesteziologové. Těsně před operací je pacientovi odebráno množství krve odpovídající jeho zdravotnímu stavu a hodnotám krevního obrazu (zpravidla 1 - 3 TU krve) a to je nahrazeno tekutinou ve formě infuzních roztoků. Uměle je tak pacientovi snížena hodnota červeného krevního obrazu, tj. poměr erytrocytů vůči plazmě (krev je naředěna). Vzápětí na to je proveden operační výkon a v jeho průběhu nebo po něm je odebraná krev pacientovi opět vrácena.Tento způsob má několik výhod. U pacienta s "naředěnou" krví je menší riziko trombotických komplikací při operaci, dále pokud pacient během operace krvácí, tak vlastně dochází k menším krevním ztrátám, protože ztrácí naředěnou krev, a v neposlední řadě se jedná o metodiku ekonomicky méně náročnou, protože odpadají náklady spojené s vyšetřováním, zpracováním a skladováním krve.
V českých zemích se dosud jedná o poněkud nedoceněnou metodiku, i když na druhou stranu není pro každého pacienta a pro každý případ operace vhodná.
