Již v prvních letech samostatného Československého státu se zrodila myšlenka na vybudování nové vojenské nemocnice v Praze, která by nahradila tehdy již nevyhovující vojenskou nemocnici na Karlově náměstí. V srpnu 1938 se podařilo zahájit provoz na prvních odděleních. Do nových objektů Masarykovy vojenské nemocnice se přestěhovala řada oddělení z Karlova náměstí a z odloučeného oddělení pro nemoci vnitřní z kasáren na Pohořelci.
Tragický vývoj dějinných událostí zabránil dalšímu budování. V následujících etapách, jejichž součástí mělo být i vybudování infekčního pavilónu, se nepokračovalo. Na jaře roku 1939 se nemocnice zmocnila okupační německá armáda a učinila z ní záložní Reserve Lazaret I Prag. Přípravy na velkorysou výstavbu pavilónu se 100 lůžky pro infekčně nemocné v místech, kde nyní stojí nový chirurgický pavilón skončily. Mimoto na začátku války bylo v nemocnici Na Bulovce dokončeno velké infekční oddělení, čímž byla potřeba infekčních lůžek alespoň částečně saturována.
V poválečných letech se priority změnily. Rozvoj lékařských oborů v ÚVN se odvrátil od problematiky infekcí. Výstavba pavilónu byla koncem 50. let opakovaně diskutována a stále oddalována. Připravovaný náčelník plánovaného infekčního oddělení MUDr. Antonín Buček pak pracoval na infekční klinice Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové a problematice infekčních nemocí byla později určena pouze jím vedená expektační část druhého oddělení pro nemoci vnitřní. Tabulkový počet lůžek plánovaný pro infekční oddělení připadl třetímu oddělení interny, jehož náčelníkem se stal internista plk. MUDr. Šedivý.
Vznik samostatného infekčního oddělení spadá do roku 1961, kdy z expektační části vnitřního oddělení vzniklo samostatné oddělení pod vedením plk. MUDr. Antonína Bučka. Pro rekonstrukci neuropsychiatrického pavilónu bylo oddělení provizorně umístěno po dobu tří let do přízemí ORL pavilónu a až roku 1963 se oddělení vrátilo zpět do přízemí neuropsychiatrického pavilónu.
Zpočátku oddělení disponovalo ambulancí a 15 lůžky na 5 pokojích s příslušenstvím. Případná potřeba rozšíření kapacity oddělení byla řešena rozvinutím 60 lůžek v prostorách dřívějšího tělovýchovně lékařského oddělení, k čemuž došlo při epidemii hepatitid a v rámci přípravy na hrozící epidemii cholery (která vypukla v 70. letech na východním Slovensku).
Podobně později v letech 1979-80 při epidemii hepatitidy A bylo z lůžek 2. vnitřního oddělení vytvořeno monoinfekční oddělení. V dalších letech byl upraven počet lůžek a tabulkových míst, takže v roce 1977 bylo naplánováno 40 lůžek a tři lékařská místa; nakonec bylo realizováno maximálně 27 lůžek. Změnil se název na „Expektační a infekční“ a později na „Infekční“ oddělení. Oddělení poskytovalo péči nemocným s infekčními nemocemi, izolaci a vyšetření nejasných stavů a do roku 1983 byla poskytována péče osobám vyjíždějícím do zahraničí, včetně očkování a karanténních vyšetření (než byla činnost předána oddělení pro nemoci z povolání). Očkování si oddělení ponechalo a v roce 1989 rozšířilo klientelu o zájemce z civilního sektoru.
V roce 1977 plk. MUDr. Buček odešel do zálohy a na jeho místo nastoupil jeho dosavadní zástupce pplk. MUDr. Jiří Pultar, který vedl oddělení 6 let. V roce 1983 odešel v hodnosti plukovníka do zálohy a na jeho místo nastoupil jeho bývalý zástupce pplk. MUDr. Ludvík Kostrhun. Během své činnosti se habilitoval jako docent na katedře epidemiologie VLA JEP v Hradci Králové a s koncem roku 1995 byl převeden do zálohy. V roce 1995 na jeho místo konkurzem nastoupil primář oddělení pplk. MUDr. Vít Nádvorník. Ten vedl oddělení až do zrušení v roce 2002. Oddělení mělo za dobu své existence do zrušení v roce 2002 dvě vrchní sestry – Vlastu Procházkovou a Jarmilu Musilovou.
V odborné činnosti se pracovníci infekčního oddělení věnovali onemocněním aktuálním v armádních kolektivech, někteří lékaři působili i jako lékaři československých expertů v zahraničí. Koncem 80. let se odborný zájem obracel k akutním i chronickým hepatitidám. V roce 1997 zachytili první diagnostikovaný případ hepatitidy G u nás. Kromě hepatologické problematiky se pracovníci infekčního oddělení věnovali importovaným nákazám, publikovali práce o viscerální leishmanióze, amébovém abscesu a sérologické diagnostice toxoplasmózy.
Se zánikem původního infekčního oddělení ve vojenské nemocnici sice symbolicky odešla klasická infektologie, zaměřená více na hromadně se vyskytující nemoci ve vojenských kolektivech, ale naopak vznikl prostor pro budování pracoviště, v němž mají být v rovnováze lůžková a ambulantní péče s konziliární činností a které musí splnit nové požadavky na péči o infekčně nemocné: zaměřit se krom klasických témat na importované infekce, infekce vzniklé v souvislosti se zdravotní péčí a infekční komplikace imunodeficientních pacientů a chronicky nemocných osob.
Vznikem Kliniky infekčních nemocí navazuje na tradici, včetně špičkového personálního obsazení v čele s prof. MUDr. Michalem Holubem, Ph.D., který do ÚVN přichází z nemocnice Na Bulovce. Vybudování klinického pracoviště pro infekční nemoci v ÚVN, která je fakultní nemocnicí, znamená rozšíření zdravotnicky zaměřené činnosti o pregraduální výuku pro studenty Univerzity Karlovy v Praze a o vědeckou práci zaměřenou na různé aspekty studia patogeneze důležitých infekčních chorob. Součástí koncepce nového pracoviště, která odpovídá aktuálním trendům oboru Infekční lékařství, je posílení role infektologů v konziliární činnosti. Integrální součástí infektologické konziliární služby je navrhování diagnostického postupu, empirické i cílené antibiotické léčby, což je velmi důležitá činnost v době narůstající mikrobiální rezistence.
Obor, zaměřený na infekční nemoci, patří z hlediska potřeb vojenského zdravotnictví mezi klíčové. Klinické pracoviště pro infekční nemoci v ÚVN bude zajišťovat potřeby Armády ČR, včetně péče o vojáky z povolání, účastníky zahraničních misí a vojenské veterány.
Zdroj: publikace 60 let Ústřední vojenské nemocnice
