Lenka Hrdličková je studentkou druhého ročníku oboru Ošetřovatelství na 3. lékařské fakultě UK a v rámci praxí dochází také na oddělení Ústřední vojenské nemocnice. Ve svém volném čase píše také Instagram @zdravotni_sestrou_na_3lf o studiu ošetřovatelství, kde se snaží veřejnosti ukázat, jak takové studium zdravotní sestry na 3. lékařské fakulty UK vlastně vypadá.

Proč jsi po gymnáziu zvolila obor ošetřovatelství, měla jsi i jiné varianty nebo jsi chtěla být sestřičkou odmala?

Přiznám se, že o možnosti studovat ošetřovatelství na vysoké škole jsem se dozvěděla až v roce, kdy jsem si přihlášku podávala. Měla jsem za sebou poněkud nešťastný semestr na VŠCHT, kde jsem pochopila, že potřebuji pracovat s lidmi, a povolání zdravotní sestry se mi jevilo jako skvělý kompromis mezi medicínou a pedagogikou. Celé gymnázium jsem se také věnovala biologii a chemii, takže po objevení oboru Všeobecného ošetřovatelství na 3. lékařské fakultě jsem skoro neváhala. Závažnost rozhodnutí mi začala docházet až v prvním semestru, kdy mi došlo, že o zdravotnictví a ošetřovatelství vlastně nevím vůbec nic, ale zároveň to nebylo nic, s čím by se nedalo po gymnáziu poprat.

Jak obtížné je studium? Které předměty jsou nejtěžší?

Řekla bych, že studium zdravotní sestry patří rozhodně mezi ty náročnější. Minimálně po časové stránce – povinná výuka pět dnů v týdnu a velké množství praxe, mnohdy bez možnosti absence a v čase, kdy studenti jiných oborů mají volno – např. o letních prázdninách. Studium je ale také o spoustě teoretických předmětů z různých oborů – mně osobně přišla nejvíce náročná zkouška z patologie a patofyziologie.

A co praxe, jaká oddělení už sis prošla?

V rámci studia mám za sebou zatím tři různé praxe. Úplně první praxe byla v přímé péči, v Palatě – v domově pro zrakově postižené. Potom už následovaly praxe v Ústřední vojenské nemocnici, kde jsem zatím byla na souvislé praxi na oddělení Ortopedie a aktuálně mám praxi na oddělení Kardiologie.

Jak hodnotíš přidělené mentorky a školitelky?

Vždy, když píšu na sociálních sítích o praxích, tak mi přijde spousta zpráv od různých studentů, že mám obrovské štěstí, protože mám skvělou mentorku. Až díky tomu jsem si uvědomila, že mít skvělou mentorku není samozřejmost a velmi si pokaždé vážím toho, že všechny moje mentorky a školitelky byly vždy naprosto profesionální a empatické sestry, které měly spoustu trpělivosti a času na to, mi toho hodně předat. Mentorky na praxi totiž nejsou „jen učitelky“, ale sestry, které se na dlouhou dobu stávají studentům vzorem – učí je nejen výkony, ale i empatii, respektu a přístupu jak k pacientům, tak k samotnému povolání zdravotní sestry. 

Máš nějaký zajímavý zážitek? Překvapilo Tě něco během praxí?

První zážitek se mi stal hned na první praxi v domově pro seniory, kde jsem se nechala od jedné klientky s pokročilým stupněm demence, přesvědčit, že potřebuje najít pletení, protože musí synovi doplést svetr. A tak jsem s nevidomou paní hledala pletení. Několik desítek minut. Pletení, které nikdy neexistovalo. Tehdy mě ani trochu nenapadlo tu situaci začít zpochybňovat a zeptat se mentorek na praxi.

Druhý zážitek je z oddělení ortopedie v ÚVN. Byla to moje úplně první praxe v nemocnici a poprvé jsem vytahovala pacientovi z kolene drén. Tehdy to pro mě byla tak náročná situace, že mi do roušky tekly slzy, které mi moje skvělá mentorka utírala sterilními čtverci, a pacient mě s úsměvem uklidňoval, že to přece bude dobrý. Ani mě nenapadlo ho utěšovat, že to bolet nebude, hádám, že by mi to stejně nevěřil. Dost jsem pak začala pochybovat o volbě svého budoucího povolání a fakt jsem se styděla, ale zpětně už to vnímám jen jako cennou zkušenost.

A jestli mě něco překvapilo? Stále mě překvapuje, a to velmi mile, jak jsou pacienti ke studentům vstřícní a ochotní, protože to určitě není samozřejmost.

Pokud by sis v tuto chvíli měla vybrat oddělení (v ÚVN), kde začneš pracovat, které by to bylo a proč?

V tuto chvíli by mě nejvíce lákalo být součástí Operativního týmu sester, protože bych se toho ráda co nejvíce naučila. Dále bych také přemýšlela nad Domovem Vlčí mák, protože jsem v posledním roce pracovala v domově pro seniory, takže je mi to prostředí blízké.

Jaké faktory pro Tebe budou rozhodující při výběru budoucího zaměstnavatele?

Aktuálně jako důležitou vnímám vzdálenost od mého bydliště, protože mě děsí dlouhé dojíždění, ale zároveň věřím tomu, že časem se tahle priorita bude měnit. Určitě pro mě ale budou důležité pracovní podmínky, benefity a také to, jak samotné zařízení vnímá nelékařské profese.   

Jak vnímáš povolání sestry? Byla to pro Tebe dobrá volba?

Jestli je pro mě tohle povolání dobrou volbou, to se nejspíš dozvím s jistotou až v praxi po studiu. Povolání je to náročné, jde o spojení znalostí, dovedností, profesionality, ale k tomu i empatie. Navíc je to práce s lidmi, které často potkáváme, v pro ně již těžkých situacích, takže můžeme i pouhým slovem nejen pomoci, ale i ublížit. Do toho jsme všichni jen lidé a snažíme se nenosit si práci domů, osobní život do práce a ovlivňovat tím vlastní profesionalitu. Často tedy bojuji s „přecitlivělostí“ a mám strach z bolestivých výkonů, ale je to něco, s čím mi mentorky trpělivě pomáhají pracovat a věřím tomu, že se to do konce studia ještě zlepší.  

A jak vnímáš pohled společnosti na svou profesi? Je sesterská práce považována za dostatečně prestižní povolání? Případně, co by se dalo zlepšit?

Situace se určitě zlepšuje, ale stále si myslím, že povolání zdravotní sestry by si určitě zasloužilo větší prestiž. Naštěstí už nejsme v době, kdy si většina lidí myslí, že zdravotní sestry jen vaří lékařům kávu a prochází se po odděleních v podpatcích, jak stále vidíme v některých televizních seriálech. Zároveň ale vnímám zvyšování prestiže sester jako dost komplikovanou problematiku, která se řeší už několik let a je velmi důležité, aby sestry samy byly na své povolání hrdé a uvědomovaly si nejen lidskou hodnotu svého povolání, ale také úroveň svého vzdělání a profesionality. Osobně jsem velmi ráda, že přesně tohle naše fakulta našim studentům neustále připomíná a tím přispívá k tomu, že se zdravotní sestry takhle stále více vnímají a doufám, že tohle budou časem studentům připomínat všechny školy, protože to, jak nás veřejnost vnímá, často určujeme tím, jak vnímáme my sebe. 

Fotky: Instagram @zdravotni_sestrou_na_3lf