Tradiční vystoupení nově pasované Rytířky českého lékařského stavu Jaroslavy Vladykové bylo plné jemného humoru a hlubokého životního moudra. Neskrývala dojetí z pocty, které se jí dostalo. Hlavní myšlenky z jejího projevu máme nyní možnost zprostředkovat také čtenářům časopisu Tempus medicorum.


Udělení titulu Rytířka českého lékařského stavu je pro mne velkou poctou. Prožívám je s radostí, jsem vděčná za uznání mé práci v oboru i mým celoživotním postojům. Dovolte mi uvést některé okolnosti, které ovlivnily můj život i práci, a hlavně poděkovat všem, kteří mi pomáhali.

Vyrůstala jsem v rodině za neustálé podpory rodičů. Se svým mužem pak od studentských let zvládáme všechno dobré i zlé za vzájemné pomoci, účasti i úcty. Spolu jsme studovali, promovali, spolu zvládli i nelehké existenční začátky naší generace v poválečných letech. Bylo nám dopřáno dožít se už třetí generace v harmonických rodinných vztazích, které jsou základem našeho dlouhého aktivního života.

Promovala jsem v roce 1950, a jak se dívám, většina z vás tehdy ještě nebyla ani na světě. Už je to velmi dávno. V oftalmologii pracuji 65 let a děkuji životu, že mně dopřává takovou psychickou i fyzickou kondici, že jsem toho schopna. Prošla jsem třemi renomovanými pracovišti a za mnoho vděčím jejich vedoucím pracovníkům – pardubickému primáři doktoru Svobodovi, profesoru Kurzovi, přednostovi Oční kliniky Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a přednostům očního pracoviště v Ústřední vojenské nemocnici, za mé éry docentu Jenšímu, docentu Cigánkovi a docentu Paštovi.

Na těchto pracovištích jsem postupně získala, vedle vlastní oftalmologie, specializovanou konziliární činností i prohloubení a znalosti v několika podoborech. Nejprve jako konziliář dětských klinik v pediatrické oftalmologii, jako vedoucí glaukomového klinického pracoviště v otázce glaukomu a zejména jako neurooftalmologický konziliář neurochirurgické kliniky profesora Kunze v neurooftalmologii, z níž jsem publikovala řadu – dovolím si říct přínosných – prací. Spolu s pedagogickým talentem jsem mohla a mohu tento široký záběr uplatnit v prei postgraduální výuce. Vzhledem ke svému dobrému jazykovému vybavení jsem mohla na pracovišti pomáhat i v této sféře.

Je mi ctí, že jsem v současné době členkou pracovního kolektivu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice, dvou prestižních institucí

Do dnešního dne jsem ve vojenském prostředí pracovala jako civilní zaměstnanec. Ode dneška jako rytířka, sice rytířka bez brnění a meče, zato jako Rytířka českého lékařského stavu. Obojího, jak svého rytířství, tak své profese,si velice vážím.

Rytířská filozofie, která má naplňovat kladné lidské vlastnosti, je mi blízká. A současně ji mohu považovat i za jisté rodové povýšení. Rytíři patřili do ranku vladyků. A já jako žena Vladyky mám nyní možnost se posunout i do stavu rytířského. Závěrem bych chtěla přidat jen poděkování. Všem, kteří mně v životě pomáhali a pomáhají, kteří mě učili a učí a dnes hlavně těm, kteří mají zásluhu na mém rytířství, skládám svůj kompliment a vděčný dík.

NOSITELÉ TITULU RYTÍŘ ČESKÉHO LÉKAŘSKÉHO STAVU:

1996 Prof. MUDr. Antonín Fingerland, CSc. Prof. MUDr. Jiří Syllaba, CSc. Prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc. MUDr. Josef Hercz 1997 Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc. 1998 Prof. MUDr. Václav Tošovský, DrSc. 1999 Prof. MUDr. Bohuslav Niederle, DrSc. 2000 Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. 2001 MUDr. Karel Macháček 2002 Doc. MUDr. Zdeněk Ježek, DrSc. 2003 Prof. MUDr. Radana Königová, Ph. D.

2004 Prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc. 2005 Prof. MUDr. Ctirad John, DrSc. 2006 Prof. MUDr. Ivan Karel, DrSc. 2007 Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. 2008 Prof. MUDr. Václav Špičák, CSc. 2009 MUDr. Hugo Engelhart 2010 MUDr. Jiří Jedlička 2011 Prof. MUDr. Karel Křepela, CSc. 2012 Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc. 2013 Prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc. 2014 MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

Foto popis| Jaroslava Vladyková a její manžel, neurochirurg doc. MUDr. Vilibald Vladyka, CSc.

O autorovi| Jaroslava Vladyková Rytířka českého lékařského stavu


TEMPUS Medicorum


Uznání za 65 let práce

Historicky druhou Rytířkou českého lékařského stavu je Jaroslava Vladyková

Velice emotivní, dojemnou slavností se stalo pasování Rytíře českého lékařského stavu za rok 2014. V Tereziánském sále Břevnovského kláštera dne 26. 3. 2015 poctu přijala teprve druhá žena v historii, oftalmoložka MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

Svému oboru věnovala Jaroslava Vladyková pětašedesát let práce, a tuto kapitolu ve svém životě dosud neuzavřela – stále pracuje pro 1. LF UK a Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, kde zavedla řadu neurooftalmologických metod a na jejich základě rozvinula neurooftalmologickou disciplínu.

Do historických prostor Břevnovského kláštera přišly nové Rytířce českého lékařského stavu složit hold desítky přátel a spolupracovníků. Slavnostní večer zahájil předseda Čestné rady ČLK profesor Richard Škába a laureátku pro rok 2014 představil prezident ČLK Milan Kubek. Mimo jiné ve svém proslovu připomenul:
„Česká lékařská komora pravidelně oceňuje své nejvýznamnější členy již od roku 1996. Titul Rytíř lékařského stavu je každoročně udělován jedné z osobností české medicíny, která výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významným způsobem přispěla k rozvoji medicíny, a která se svým morálním jednáním stala příkladem a vzorem pro své kolegy. Na rozdíl od celé řady dalších existujících ocenění je tento titul výjimečný také tím, že o jeho udělení rozhodují demokratickým způsobem samotní lékaři – členové komory. A je třeba zdůraznit, že seznam dosavadních nositelů tohoto titulu je výčtem velkých osobností české medicíny, které ctí nejenom jejich osobní statečnost, čest a láska k medicíně, ale také laskavost k pacientům i žákům a pokora vůči lékařské vědě. Dnes vstoupí do pomyslné síně slávy v pořadí již 22. člen tohoto elitního klubu – oftalmoložka MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

Po promoci v roce 1950 poslal systém čerstvou lékařku do Pardubic na oční oddělení tamní nemocnice, které vedl vynikající odborník a pedagog primář Svoboda. Kromě všeobecné oftalmologie pracovala jako konziliář na dětských klinikách, čímž získala velké zkušenosti v pediatrické oftalmologii. V roce 1953 na základě úspěšně absolvovaného konkurzu pak byla přijata na pražskou II. oční kliniku prof. Kurze. Vedle zkušeností v obecné oftalmologii zde získala rovněž základy neurooftalmologie, kterou později mohla rozvinout v ÚVN. Zde pracovala na oftalmologickém oddělení od roku 1961 a zůstala tomuto pracovišti věrná i po jeho přeměně na univerzitní kliniku.

Zároveň zde úzce spolupracovala s Neurochirurgickou klinikou prof. Kunze. Na obou pracovištích se totiž soustřeďovali neurooftalmologičtí nemocní z mnohých oblastí našeho státu. MUDr. Vladyková postupně získávala vysoké odborné renomé. Kandidátkou věd se stala s prací Oftalmodynamometrie u mozkových onemocnění a její doktorská disertační práce nesla název „Zvláštnosti neurooftalmologické diagnostiky u procesů postihujících chiazmatickou krajinu“.

Publikační činnost MUDr. Vladykové zahrnuje přes 60 prací. Logicky převažuje tematika neurooftalmologická. Asi největší odezvu vzbudila a největší počet zahraničních citací měla publikace o Haradově chorobě – autoimunní uveoencefalitidě. Spolu s přednostou Oční kliniky ÚVN docentem Jiřím Paštou publikovala monografii Příprava na magisterské studium. V současné době, pokud mám správné informace, paní doktorka pracuje na monografii Oční vyšetřovací metody.

Paní doktorka Vladyková je čestnou členkou České oftalmologické společnosti J. E. Purkyně, a i když je již dávno v důchodu, stále pokračuje v odborné činnosti, věrna Oční klinice ÚVN již 54 let. Jakkoli byla a je uznávaným odborníkem, nepatří mezi koryfeje, kteří napsali stovky článků, jejím pomyslným pomníkem nejsou ani stohy knih, je jím však poctivá práce a tisíce vyléčených pacientů.

Moudrost, skromnost, nezištnost a pracovitost, spolu s pevnými morálními zásadami zdobí rytíře. Jsem hluboce přesvědčen, že titul Rytířka lékařského stavu náleží MUDr. Jaroslavě Vladykové, DrSc., právem.“

Poté následoval tradiční akt pasování, při kterém prezident ČLK položil na ramena budoucí rytířky pasovací meč a pronesl slavnostní formuli:
„Vážená paní doktorko, ctěná kolegyně Jaroslavo Vladyková, pasuji vás tímto mečem, z autority svěřené mi našimi kolegy, Rytířkou českého lékařského stavu. Stůjte i nadále věrně po boku svých kolegů lékařů v boji proti nemocem a utrpení našich pacientů.

Dámy a pánové, prosím o potlesk pro rytířku Jaroslavu Vladykovou.“
Nová rytířka přijala z rukou prezidenta Milana Kubka rovněž stříbrnou medaili, písemné stvrzení svého titulu a slavnostní sponu. Slavnostní večer ukončila tradiční závěrečná zdravice předsedy Čestné rady ČLK profesora Škáby:
„Ergo tibi, eques ordinis medicorum hodie rite constituta nos omnes collegae tui toto ex corde omnia bona, felicitatem et salutem animae corporisque deprecamur! Ad multos annos!“
Tobě tedy, Rytířko lékařského stavu dnes pasovaná, my všichni Tvoji kolegové Ti z celého srdce přejeme vše dobré, štěstí a stálé zdraví duše i těla po mnoho let!

MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

Narodila se 1. 12. 1923 v Praze v úřednické rodině. Maturovala na dívčím gymnáziu Elišky Krásnohorské v roce 1943, kdy byly české vysoké školy zavřené, proto zamířila na Školu zdravotní a sociální péče. Na 1. lékařské fakultě UK v Praze mohla začít studovat až po válce v roce 1945. Během studia zde poznala svého budoucího manžela (neurochirurg doc. MUDr. Vilibald Vladyka, CSc.), se kterým společně v roce 1950 promovali. První zaměstnání získala na očním oddělení nemocnice v Pardubicích, které vedl primář Svoboda. V roce 1953 na základě úspěšně absolvovaného konkurzu pak byla přijata na pražskou II. oční kliniku prof. Kurze. Od roku 1961 až dodnes pracuje na oftalmologickém oddělení ÚVN. MUDr. Vladyková časem získávala vysoké odborné renomé. Vedle medicíny postupně složila státní zkoušky z latiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny.

Foto autor| Fota Jakub Deml

Foto popis| Prezident ČLK Milan Kubek pasoval MUDr. Jaroslavu Vladykovou, DrSc., Rytířkou českého lékařského stavu.
Foto popis| Rytířka Jaroslava Vladyková, prezident ČLK Milan Kubek a předseda Čestné rady ČLK profesor Richard Škába