Projekty ÚCL - Elektronický křížový pokus

Úvod:

Před každým podáním krve, před každou provedenou transfúzí, je povinností provést tzv. křížový pokus, kdy se laboratorně ověří shoda (kompatibilita) transfúzního přípravku (krve dárce) s krví příjemce (pacienta). Jedná se o kvalifikovaný rutinní laboratorní výkon, jehož účelem je vyloučit nebo významně omezit možnost záměny nebo nežádoucí potransfúzní reakce.
Současné moderní automatizované a počítačové technologie ale umožňují i tento dosud výlučný laboratorní proces provádět automatizovaně, bez nutnosti vlastního laboratorního ověřování. Výhodou je vyloučení lidské chyby a významná úspora reagencií a také času.
Do nedávné doby byly tyto vysoce sofistikované technologie doménou pouze několika vybraných laboratoří v USA, zde ale došlo v posledních letech k jejich poměrně mohutnému rozšíření, zavádí je i řada pracovišť evropských, velmi užívanou metodou je v Japonsku a Jižní Koreji.
Nákupem plně automatických imunohematologických analyzátorů Galileo Immucor, se v roce 2003 otevřela i laboratoři krevního skladu OHBKT ÚVN cesta k zavedení této progresivní metodiky. Vývoj a validace této metodiky tak, aby odpovídala plně požadavkům pro použití na OHBKT ÚVN, probíhal v letech 2004 - 2005 a 1. 8. 2005 byla uvedena do rutinního provozu. Jedná se o první aplikaci tohoto druhu nejen v ČR, ale i ve střední a východní Evropě.

Souhrnný popis

Elektronický křížový pokus (zkouška kompatibility, dále jen EKP), je metoda zjišťování kompatibility (slučitelnosti) transfúzního přípravku s krví příjemce prostřednictvím korektně zjištěných dat o dárci a příjemci po jejich bezpečném zadáním do informačního systému. Ten pak na základě předem daných a neměnných kritérií automatizovaným způsobem určí, zda je možné daný erytrocytární transfúzní přípravek potřebnému příjemci podat, či zda je nutno provést sérologickou zkoušku kompatibility. EKP v případě OHBKT ÚVN je softwarovou nadstavbou standardní laboratoře předtransfúzních vyšetření informačního systému AMIS*TRA. Zajišťuje elektronickou kontrolu splnění podmínek pro podání krví bez předchozího provedení klasického laboratorního testu kompatibility.
Podmínkou zavedení metody do rutinního provozu byla její validace, která proběhla na testovacích datech, obsahujících všechny možné alternativy, připadající v úvahu v reálném provozu, které je nutno validovat. Důraz byl kladen zejména na ověření bezpečnosti metody a korektnosti vydávaných výsledků. Jednalo se o 1 ověření obecných předpokladů (tj. ověření přenosu dat), 2/ provedení speciálně designovaných programových testů, simulujících konfliktní situace, 3/ ověření shody EKP se sérologickým křížovým pokusem.

Závěr:

Metoda EKP významně urychluje a zlevňuje proces křížení a vydávání krví v případech předem známých a ověřených a z imunohematologického hlediska nekonfliktních pacientů. V provozu ÚVN, ve kterém jsme EKP rutinně zavedli od 1. 8. 2005, představuje t.č. cca 85% všech testů kompatibility. Provedení standardního serologického KP při tom nijak nekomplikuje ani nezdržuje. Metodika spolu s předcházejícím zavedení automatizované systému Galileo Immucor navíc umožnila snížení počtu pracovníků na úsecích transfúzních laboratoří OHBKT ÚVN o 2 laborantky, tj. o 22%.