Sálová sestra, instrumentářka nebo perioperační sestra – podle Nikoly Suchánkové jsou všechna tato označení pro její profesi v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) správná. Sálová sestra je ale spíše hovorový termín, více se používá označení perioperační sestra. Nikola pracuje v ÚVN už 4 roky a kromě toho, že musí bezpečně rozpoznat všechny operační nástroje, musí také umět ovládat robotické systémy. Proč je podle ní perioperačních sester nedostatek?
Perioperační sestra, sálová sestra nebo instrumentářka? Jak bych vás měla oslovovat?
Perioperační sestra je legislativně správné označení, sálová sestra už je spíše hovorové, ale i tak se používá. Podle funkce, kterou sestra v ten daný den má, se rozlišuje i oslovení instrumentářka a obíhající sestra. Ale všechna tato označení jsou správně.
Vždy jste chtěla být zdravotní sestrou?
Zdravotnictví mě lákalo odjakživa, chtěla jsem pomáhat lidem. Ze začátku mě lákala i samotná medicína, ale nakonec jsem se rozhodla pro studium zdravotní sestry. V rámci odborné praxe jsme měli možnost se podívat na operační sál, kde se mi velmi líbilo. Na střední škole jsem psala práci o historii a současném pojetí perioperačních sester. A díky tomu jsem více poznala jejich práci a chodila jsem na operační sály. Takže směr mé profese byl poté jasný.
Pokud někdo chce vykonávat tuto profesi, co by měl vystudovat?
Pro tuto profesi je nutné mít vystudovaný obor všeobecná sestra v rámci vysoké nebo vyšší odborné školy. Všeobecná sestra by si měla dodělat specializaci v oboru perioperační péče v rámci specializačního vzdělávání nebo vystudovat magisterský program na vysoké škole v Pardubicích.
Co musíte znát na rozdíl od jiných sester – ať už praktických nebo všeobecných?
Jde o velmi odlišnou práci. Musíme znát anatomii, instrumentárium – tedy veškeré operační nástroje, šití, staplery, implantáty, operační přístroje a postupy operací. Každá perioperační sestra musí znát také provoz na operačním sále a vše, co s tím souvisí.
Předpokládám, že lékař by se bez perioperační sestry neobešel…
Perioperační sestra je pravá ruka operatéra, asistuje mu, připravuje sál a obsluhuje také zdravotnickou techniku.
To znamená, že připravujete i robotické systémy?
Ano, připravujeme i robota a další přístroje k operaci. Musíme znát, jak se zapojují a ovládají. Jakmile máme nový přístroj, projdeme školením k danému přístroji.
Jak vypadá váš pracovní den?
Když přijdu ráno do práce, tak se podívám na operační program, kde zjistím, na jakém operačním sále budu daný den a jakou funkci budu mít, zda budu v roli instrumentářky nebo obíhající sestry. Instrumentářka je součástí sterilního operačního týmu, instrumentuje a asistuje lékaři během operačního výkonu. Rouškuje sterilní stolky, připravuje nástroje a veškerý materiál k operaci. Zodpovídá za početní kontrolu nástrojů a sušení. Obíhající sestra je pravá ruka instrumentářky. Slouží jako taková spojka mezi sterilním a nesterilním prostředím. „Obíhačka“ dodává nástroje, sušení, implantáty a veškerý zdravotnický materiál. Kontroluje dodržování sterility, označuje biologický materiál, zařizuje perioperační konzília, vede ošetřovatelskou dokumentaci, obsluhuje přístroje a podílí se na počítání nástrojů a sušení. Po skončení operačního výkonu dekontaminuje nástroje a odesílá je ke sterilizaci.
A co děláte raději?
Instrumentářku. Ráda jsem součástí sterilního týmu, který se podílí na samotném operačním výkonu. Je to pro mě zajímavější práce a také více adrenalinová.
Kolik operací za směnu absolvujete?
To je různé. V rámci operačního programu na jednom sále jsou to 3-4 operace za den, pokud se jedná o jednoduché zákroky a někdy pouze 1, pokud to je nějaká složitá a technicky náročná operace. A pak záleží na směně, kolik je akutních výkonů. Každý den je to jiné – a to je to zajímavé na této práci.
Říká vám lékař, co potřebuje, nebo musíte předvídat, co potřebuje?
Někdy si chirurg řekne, co potřebuje, jindy naznačí pouze prsty, ale zkušená instrumentářka by měla předvídat jaký zrovna nástroj bude potřebovat. Je proto důležité, aby instrumentářka znala postup operace. Jeden náš chirurg rád říká: „Nedávej mi to, co říkám, ale to co potřebuju.”
Jak jste se dostala do ÚVN?
Po škole jsem si hledala práci, kam bych mohla nastoupit a v ÚVN zrovna hledali instrumentářku. A tak jsem se přihlásila a vyšlo to. Když jsem nastoupila, tak jsem se musela všechno naučit, protože na škole nás na práci na operačním sále moc nepřipravili. Studium bylo spíše zaměřené na práci na ambulanci a lůžkovém oddělení.
Pamatujete si na své pocity u první operace?
Ano, to si pamatuji přesně. Moje první operace byla odstranění štítné žlázy. Byla se mnou kolegyně, která mě zaučovala. I přes to, že jsem měla všechny výkony nakoukány a znala jsem postupy operací, tak jsem měla velký respekt a bála jsem se. Začátky byly trochu krušné a stresující. Ale nyní jsem moc ráda, že jsem to nevzdala.
Sálových sester je málo. Myslíte, že je to právě tím, že na škole se tomuto oboru příliš nevěnují?
Ano, na škole se tomuto oboru moc nevěnovali. Práce na operačním sále je hodně specifická a odlišná od práce na ambulanci nebo na lůžkovém oddělení. Je to náročná práce, někdy musí instrumentářky několik hodin stát v nepříjemné poloze, aby měly přehled o operačním zákroku.
Jak vlastně zvládáte právě to dlouhé stání na sále?
Člověk na to úplně nemyslí, když sleduji operaci a snažím se předvídat, co bude následovat, abych byla připravená. A když se pak najednou narovnám, tak cítím, že mě bolí záda (smích). Přijde mi, že čas na sále plyne trochu jinak, rychleji.
Občas ve filmech vidím, že si lékaři pouští na sálech hudbu. Děláte to také?
Ano, hudbu si pouštíme. Výběr je většinou na operatérovi. (smích) Je to skvělý prostředek pro uvolnění napětí.
Co vás na vaší práci nejvíce baví a naplňuje?
Být součástí skvělého týmu, který pomáhá lidem a mít přístup k nejmodernějším operačním technikám a přístrojům.
Jak po náročné práci relaxujete?
Sportuji, trávím čas se svými nejbližšími a ráda si zajdu na masáž nebo do sauny.
Jak byste motivovala budoucí zájemkyně nebo zájemce o profesi perioperační sestry?
Bylo by dobré, kdyby se v rámci své odborné praxe přišli podívat na operační sál. Mnoho lidí si nedokáže představit, co tato práce obnáší a že je to velmi pestrá, krásná a zajímavá činnost. Také bych chtěla říct, že se nemusí bát, pokud nemají zkušenosti s prací na sále nebo nastoupí hned po škole, protože se vše doučí. Tedy aspoň tady v ÚVN to tak je. Všichni mi po nástupu velmi pomohli – jak sestry, tak lékaři.
