Ve čtvrtek 25. února 2016 byl v ÚVN zahájen první certifikovaný kurz Kompresivního bandážování. Jeho cílem je odborně vyškolit všeobecné sestry v poskytování kvalitní péče pacientům s potřebou kompresivního bandážování. Kurz má prohloubit vzdělání v oblasti kompresivní terapie a zdokonalit praktické dovednosti v oblasti léčby chronických otoků.  S odborným garantem kurzu, MUDr. René Vlasákem, z České lymfologické společnosti, jsme hovořili o kurzu, jeho přínosu pro pacienty a také o významu  prevence.



„Měli bychom se zaměřit na návrat medicíny do oblasti primární prevence. Primární prevence buduje zdraví. To, co dnes zdravotnictví poskytuje, je sekundární prevence:  diagnostikuje, léčí, ale mnohdy již nemá sílu uzdravovat“
MUDr. René Vlasák, Centrum Preventivní Medicíny et Prevence 2000

Pane doktore, Vaší přednáškou a přednáškou paní doktorky Muchové jste zahájili kurz Kompresivního bandážování určený všeobecným sestrám. S jakým cílem jste tento kurz společně s dalšími školiteli a lektory, mnohými z ÚVN, připravovali?

V současnosti neexistuje v této oblasti kontinuální vzdělávání, které by rozvíjelo praktické dovednosti všeobecných sester v návaznosti na jednotlivé klinické obory. Vhodná  kompresivní  bandáž  tvoří  základ  nefarmakologické  léčby  i  prevence  řady závažných  onemocnění.  Snad  každý  si  vybaví  bércové  vředy, trombózy, flebo – lymfedémy.  Velkou  kapitolou  jsou  otoky  u  seniorů. Rozšiřování  polypragmazie  je mnohdy  kontraproduktivní  a  na  jednoduchou  nefarmakologickou  intervenci  se  často  zapomíná a  přitom  jde  o  běžnou  dovednost  každé  všeobecné  sestry. Současné znalosti metod kompresivního bandážování se šíří podle zaběhnutých praktik různých oddělení. Tím dochází k výrazným  rozdílům jak v technice  bandážování, tak i v použití  materiálů.  Výsledky se také mohou měnit v závislosti na čase a zručnosti nelékařských zdravotnických  pracovníků, kteří  kompresi  aplikují. Takže, čeho chceme dosáhnout? Rozšířit znalosti, navodit  určitou systémovost a prohloubit dovednosti praktického aplikování bandáží. Jsem zastáncem  centralizované – specializované  péče, ale k přiložení vícevrstevnaté bandáže, není   třeba   vyhledávat  specializovaná  centra.  Není  to  ani  kapacitně  možné, ale  jde  o to naučit a přenést naše znalosti a know how v dostatečném rozsahu a hloubce na zdravotníky - nelékaře, kteří pak dokážou dostatečně odborně aplikovat bandáže pacientům v jednotlivých zdravotnických zařízení a následné péči.  

Co všechno by měl účastník po absolvování kurzu znát?

Především by si měli absolventi/absolventky rozšířit poznatky a osvojit praktické dovednosti v oblasti péče o pacienta s žilním a lymfatickým městnáním na dolních končetinách. Měli by získat znalosti o aktuálním využití pomůcek v kompresivní terapii, umět aplikovat moderní postupy v oblasti kompresivní léčby. Zdokonalení by mělo nastat i v dovednostech jako je efektivní komunikace s odborníky v ošetřovatelském týmu, měli by se na svých pracovičtích umět podílet na zavádění  nových postupů i prostředků moderních zdravotnických pomůcek. S tím  přichází kontinuální zvyšování kvality péče. Důležité také je, aby dokázali srozumitelně a kvalifikovaně edukovat pacienty a jejich blízké. Za nezbytné, považuji odborné zabezpečení domácí péče, jejíž součástí je i kvalitní přikládání obvazů.

Dostáváme se k pacientům. Předpokádám, že absolvováním kurzu získají zdravotníci předpoklady k dalšímu zvyšování kvality péče ve zdravotnických zařízeních.

Já bych jako hlavní přínos označil zlepšení kvality života nemocných. Dobře přiloženým obvazem dokážete zlepšit kvalitu života bez medikace. Někdy se zapomíná na zcela jednoduché, a přitom fungující, základní věci. Opět se vrátím k domácí péči. Tam má právě zvládnutí správného bandážování své nezastupitelné místo. Pacienti i jejich blízcí se často dotazují, jak ovlivnit otok, zmenšit jeho objem, jak otoku předejít.
Víte, problém vlastně není otok, to je symptom, který nejčastěji ukazuje nefyziologické nahromadění extracelulární tekutiny v intestitiu. Problém je v příčině a ta je vždy multifaktoriální, kdy řada těch „multi-fatorů“ je způsobená špatným životním stylem. Doporučovaný vhodný či zdravý životní styl je především otázka primární prevence. Obecně se skloňuje nutnost prevence, ale ta primární se nejen zdravotníkům, ale celé společnosti zcela vymkla.

Vymkla? Vy se, pane doktore, dlouhá léta zabýváte prevencí, jste mimo jiné také propagátorem zdravé výživy a primární prevence, nemýlím-li se.

Netroufnu si o sobě říct, že jsem propagátorem zdravé výživy. Co ale asi posledních 25 let nejen ve své praxi prosazuji, je redukce nadbytečné tukové tkáně. Tuk je jedna ze základních stavebních složek lidského těla s množstvím funkcí, o kterých jsme před pár desítkami let vůbec nevěděli. Jeho nadbytek, obdobně jako nedostatek, je zdrojem zdravotních komplikací. V lymfologii, ale i u řady dalších oborů, je jednoznačně limitujícím faktorem efektů léčby. Nemohu říct, že by v našem oboru nebyl zájem o prevenci, ale pacienti se většinou neptají, co mohou udělat pro své zdraví, ale co my uděláme pro ně. Efekt léčby, a to nejen u otoků, je dán mírou  compliance, tedy nakolik jsou dodržovány pokyny a příkazy.
U chronických otoků to jsou především režimová opatření jako je používání kompresivních pomůcek, péče o kůži a eufeministicky zdůrazňujeme zdravý životní styl, čímž máme na mysli kontrolu hmotnosti a pohyb. Obezita je jednoznačně hlavní a většinou nejzávažnější komorbiditou, mnohdy spíš hlavní příčinou otoků - především dolních končetin. Nutriční  intervence  v léčbě  otoků  se  ukazuje  téměř  stejně  důležitá  jako  obvaz. V současné době, kdy je víc výživových „radilů“, než skutečných odborníků, se velice obtížně odděluje zrno od plev. Bohužel, u řady nemocných nám chybí základní návyky, ale i znalosti v oblasti stravy, pohybu, ale i regenerace, jako je spánek. A toto vše je doména primární prevence, kterou neléčíme, ale budujeme zdraví.
Většinou postupujeme  podle  modelu  4 P:
1. Predikce rizik, 2. Předcházení rizikům, 3. Personifikace a poslední P je vždy na prvním  místě,  ale  neradi  o  tom  mluvíme. Jsou  to peníze. 

Kdo to celé  zaplatí.?
Osobně jsem propagátor myšlenky, že lidem se má platit za to, že jsou zdraví. Problém  financování  prevence, potažmo zdravotnictví, je  tak  obsáhlý  a  komplexní, že pro  začátek  bude  stačit,  když   se  naučíme  vhodně  používat  kompresivní   léčbu a tím kromě  jiného  i  ušetříme  hodně  peněz.