V ÚVN pracuje Pavla Peková čtvrtým rokem. Tři roky se profesně věnuje především podpoře pozůstalých. Obecně je zažito, že do nemocnice se chodí lidé léčit, ideálně uzdravit, očekává se zlepšení zdravotního stavu. Nikdo si nechce připouštět, že život má své fáze, že i úmrtí je fází života, byť poslední, že možnosti medicíny mají své hranice a mnohdy nelze přes veškeré úsilí lidský život zachránit. Pavla Peková se snaží ve své každodenní práci být k dispozici pozůstalým, provádět je jejich truchlením, usnadnit jim první dny, týdny i měsíce. „Mnohdy se setkám s určitým ostychem, když zazní „psychologická podpora“. Já ale především provázím klienty těžkým obdobím, které nastává při ztrátě blízkého,“ přibližuje Pavla Peková, která je součástí týmu paliativní péče ÚVN.
Před dvěma lety jsme spolu hovořili o tom, co je podstatou její práce: pomoc, podpora, sounáležitost, provázení v těžkém období. „Dnes jsme mnohem dál, obrací se na mne stále více klientů. V roce 2018, kdy jsme tuto podporu rozjížděli, jsem měla 36 konzultací, v roce 2019 to bylo již 147 konzultací za rok. Letos, i přes koronavirovou epidemii, se uskutečnilo za zhruba polovinu roku 40 konzultací. Pozůstalí si k této formě pomoci a podpory našli cestu. Mnozí reagují s překvapením, že takový typ péče naše nemocnice poskytuje. Váží si toho, že u nás myslíme i na toto nelehké období a že nezapomínáme na blízké našich pacientů, že nemocnice s nimi neztrácí kontakt ani v době, kdy jejich milovaný už přešel na druhý břeh. Někteří i po překonání toho nejhoršího napíší, jak se jim daří, poděkují za podporu v těžkém životním období, za pomoc v situaci, kdy si neuměli představit, jaký bude jejich další život. Snažíme se vytvářet podmínky pro velmi důstojné rozloučení se zesnulým. Povětšinou jsem při něm s rodinou přítomna, připravena pomoci v procesu truchlení již v počátcích,“ popisuje Pavla Peková. Zájem o podporu projevovali pozůstalí i v době, kdy byla velmi striktní opatření v důsledku koronavirové epidemie: „Probíhaly konzultace po telefonu, často jsme řešili právě záležitosti týkající se epidemiologických opatření, například při konání pohřbů. I v této nelehké době jsme umožňovali důstojné rozloučení se zesnulými v naší nemocnici,“ popisuje dále Pavla Peková. Ukazuje také desky, které pozůstalí obdrží: „V deskách mají pozůstalí k dispozici dokument s informacemi, co je potřeba zařídit, kam se obrátit, dále do desek vkládáme seznam věcí, které v nemocnici po zemřelých zůstaly (pozn. pro dědické řízení), potřebné dokumenty, jako je Oznámení o úmrtí a List o prohlídce zemřelého. Vložena je také brožura Ministerstva pro místní rozvoj Pohřeb a jeho organizace a také kontakty a informace pro případ, že by potřebovali mou podporu,“ přibližuje Pavla Peková.
Poradce pro pozůstalé je také k dispozici personálu nemocnice: „Jsem ráda, že se změnil i přístup našich zaměstnanců. Jsem s nimi v kontaktu, a to nejen po odborné stránce, kdy se sestrami probíráme, jak komunikovat s pozůstalými, jak k nim prohovořit, jak jim předat desky s informacemi, jak se v některých situacích zachovat. Kontaktují mě a konzultujeme, jak řešit netradiční situace. Naši zaměstnanci také odložili ostych a osobně využili možnost podpory v době, kdy jim zemřel někdo z rodiny, partner, nejlepší přítel. Velmi dobrá spolupráce je s vrchní sestrou a personálem Domova Vlčí mák, kam pravidelně docházím. Mluvím s klienty o pocitech, myšlenkách, obavách, které jejich vysoký věk doprovázejí: jaký byl jejich život, na co jsou hrdí, na co méně, z čeho mají obavy v souvislosti s ubývajícími silami a přibývajícími zdravotními problémy, někteří hovoří o strachu z umírání a také řeší přání ohledně posledního rozloučení. Neobvyklé bylo například přání jedné klientky, se kterou jsem se pravidelně setkávala: z rádia se dozvěděla o kompostování těl zemřelých. Přála si, aby se s jejím tělem po smrti takto naložilo. Tato metoda ekologického rozkladu těla je skutečně legalizována například v USA ve státu Washington, nebo ve Švédsku, v Česku ale není povolena. Postupně jsme našly alternativu nejbližší jejímu přání a klientce se v tomto ohledu ulevilo. I to je součástí mé práce. Jsem ráda, že lidé pochopili, že přijmout odbornou pomoc a podporu při ztrátě blízkého není slabost,“ uzavírá poradce pro pozůstalé Pavla Peková.
Poradce pro pozůstalé nabízí podporu a provázení pozůstalých po úmrtí blízkého. Poradenství je možné využít kdykoliv. Po úmrtí blízkého pro možnost psychické podpory a naplánování prvních kroků potřebných k vyřízení pohřbu. Kdykoliv později, kdy pozůstalý vnímá potřebu hovořit o svých pocitech, o zemřelém, a nechce zatěžovat okolí nebo nikoho nemá, v případě, že se cítí bezradný a neví, jak dál, je poradce k dispozici.
Poradce pro pozůstalé, ÚLPO
Pavla Peková
+420 605 201 331Po předchozí telefonické domluvě možnost objednání
po – čt 7.30 – 16.00
