Terapeutické postupy využívající elektrického impulzu k léčbě srdečních dysrytmií. Zahrnují defibrilaci, kardioverzi a kardiostimulaci.
Defibrilátor – přístroj používaný k diagnostice a terapii srdečních arytmií. Vyrábí se v provedení s monitorem či bez, k laickému podání i v automatizované verzi (AED). Důležitými komponenty jsou baterie, kondenzátor, defibrilační elektrody ev. tzv. pádla.
K diagnostice srdečního rytmu můžeme použít standardní nalepovací „malé“ elektrody, „velké“ defibrilační elektrody, event. snímat EKG pomocí pádel.
Pro podání adekvátního výboje je esenciální správné rozmístění elektrod (cílem je „zasáhnout“ co největší část myokardu).
DEFIBRILACE:
Léčebná metoda využívající elektrického impulzu k ukončení maligní arytmie (komorová fibrilace, bezpulzová komorová tachykardie) při kardiopulmonální resuscitaci. Impulsy generované defibrilátorem mou být buď monofázické (kde nedochází ke změně polarity) nebo bifázické (kde ke změně polarity dochází – tj. nabývá kladných i záporných hodnot).
KARDIOVERZE:
Elektrická kardioverze je výkon, který se používá k končení různých supraventrikulárních i komorových tachyarytmii, na rozdíl od defibrilace je však zachován srdeční výdej (i když většinou méně efektivní), jedná se tedy o elektivní výkon při kterém bývá pacient plně při vědomí, vyžadující krátkou celkovou anestezii.
Velikost aplikované energie se liší dle typu arytmie (zpravidla 50-200J). Dalším rozdílem od defibrilace je použití tzv. synchonizace (soulad s R kmity na EKG). Při aktivaci této funkce přístroj podá výboj až v absolutní refrakterní fázi, kdy myokard není dráždivý a nehrozí vznik komorové fibrilace.
KARDIOSTIMULACE:
Metoda využívající rytmické stimulace elektrickým proudem k léčbě pomalých rytmů ev. recidivujících tachyarytmii. Rozlišujeme dočasnou a trvalou (implantace kardiostimulátoru) kardiostimulaci. Dočasně můžeme pacienta stimulovat transvenózně, transesophageálně, epikardiálně nebo transthorakálně (zevní stimulace).
Aplikace impulzů pomocí zevní stimulace je vyhrazeno jen pro urgentní použití a je poměrně bolestivé, vyžadující hlubokou sedaci, často s nutností napojení pacienta na umělou plicní ventilací.
