Spočívá v zavedení endotracheální rourky ústy nebo nosem do trachey, čímž umožňuje napojení pacienta na umělou plicní ventilaci, udržuje průchodné dýchací cesty a díky nafouknuté těsnící manžetě brání před aspirací žaludečního obsahu. Jedná se o „zlatý standard“ v zajištění dýchacích cest v intenzivní péči.

Pomůcky:

Laryngoskop – pomůcka pro přímou vizualizaci vchodu do laryngu. Skládá se z rukojeti, na kterou je možno připojit lžíci zahnutou, rovnou ev. s flexibilním distálním koncem. Vyrábí se v různých velikostech.

Endotracheální rourka – trubice s označením průměru a vzdálenosti od distálního konce k monitoraci hloubky zavedení, s těsnící manžetou nebo i bez ní, tzv. hladké (používají se hlavně u dětí).

Zavaděč – kovový drát potažený plastem/gumou umožňující její tvarování k usnadnění zavedení.

Magillovy kleště - používají se hlavně při intubaci nosem, pomocí intubačních kleští lze uchopit rourku na distálním konci a posouvat ji do hrtanu, pod laryngoskopickou kontrolou ústy.

Odsávačka – nezbytné vybavení, které by mělo být v dosahu (a funkční) před zahájením každé intubace.

Kapnometr – respektive monitorace vydechovaného CO2 – k ověření správnosti intubace do DC.