Místo přecpaných a často nekvalitních léčeben by se senioři měli vracet do domácí péče, tvrdí odborníci.
PRAHA „Asi nevypadám jako typický pacient léčebny dlouhodobě nemocných,“ usmívá se třiaosmdesátiletý Petr Bareš. „Postavil jsem se tu na nohy a teď se vracím zpět domů,“ dodává a ukazuje sbalený kufr v pokoji léčebny Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Pan Bareš je ale spíše výjimkou, řada pacientů jiných léčeben takové štěstí nemá.
Právě vojenská nemocnice před několikaměsíci dostala do péče pacienta z nedaleké LDN v Chittusiho ulici. Tomu už se ale pomoci nepodařilo, kvůli zanedbané péči za dva dny zemřel. Nemocnice proto podala na léčebnu podnět magistrátu, který ho nyní projednává.
„Byl v kritickém stavu a už se pomoci nedalo,“ popisuje v kanceláři vojenské nemocnice její náměstkyně Lenka Gutová. Podle této usměvavé paní s dlouholetými zkušenostmi s péčí o seniory není chyba pouze v přístupu některých zařízení, která se kvůli své komerční povaze pokouší se starými lidmi nakládat co nejúsporněji. „Potíž je v celé české společnosti,“ posteskne si.
„Jsme totiž navyklí na to, že se o staré lidi nemusíme příliš starat. Že se postará stát,“ pokračuje Gutová. Léčebnami projde ročně více než 55 tisíc lidí, domovy pro seniory praskají ve švech. Jen za rok 2011 nebylo vyslyšeno více než 72 tisíc žádostí o domov se sociální péčí a jedinou cestou, jak se do nich dostat, jsou často známosti nebo štěstí. Samy léčebny jsou přitomdle místopředsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti Ivy Holmerové dlouhodobě podfinancované a prakticky tak nemohou zajistit přijatelnou péči.
Její institucionalizace dle odbornic vychází zejména z nezájmu české společnosti. „Češi totiž nemají příliš respektu ke stáří. Zčásti se to naučili za komunismu, zčásti to ale asi bude naší povahou. Byla jsem v USA, v Anglii, Nizozemsku a nikde to takové není. V Izraeli mají například staří lidé takovou úctu, že se příbuzní předhánějí v péči o ně,“ tvrdí Gutová. Dodává, že situace je vždy jiná od člověka k člověku, ale obecně se dá říci, že česká rodinná soudržnost je v porovnání se zahraničím slabší.
Problémem je ovšem i lékařská péče o seniory. V léčebnách totiž často končí po banálních úrazech či v případech, které by se daly vyřešit jednodušeji. „Jsou staří a křehcí. Doma spadnou a nechají se odvézt na ambulanci. Tam je položí do postele, z které se už nezvednou, a končí v léčebnách,“ popisuje Gutová s tím, že by se celé vyšetření dalo vyřešit lépe. Nejdůležitější je totiž hned se pokoušet vrátit tyto nemocné zpět do života. „Jsou dehydratovaní, podvyživení a slabí. Na to ale nemusí dostávat nákladnou léčbu. Stačí je nakrmit, zavodnit, posadit a komunikovat,“ dodává Gutová.
„Právě domácí péče by byla nejlepším řešením současných problémů starých lidí,“ souhlasí Holmerová. Lékaři si ale stěžují, že se o ní příliš nemluví, a lidé proto nevědí, jaké mají možnosti. Těch je několik. Starým či nemocným mohou pomoci služby domácí péče, tedy pracovníci, kteří poskytují zdravotnické služby v domácím prostředí. Ty předepisuje lékař, a pacient je proto neplatí.
Další možností je pečovatelská služba. Ta zajišťuje nákupy, úklid, prostou hygienu. Klient si ji sice musí hradit, nicméně na ni může použít příspěvek na péči, který dostane od státu. Ten se může vyšplhat až na dvanáct tisíc měsíčně. Senioři mohou využít i speciální tísňová tlačítka. Jsou propojena s dispečinkem, který zajistí adekvátní pomoc. Ze zkušenosti Gutové se totiž stává, že zranění důchodci zůstanou v bytě i několik dnů, než si jich někdo všimne a upozorní lékaře.
„Důležité ale je, aby se sociální pracovníci se starými lidmi seznámili a společně naplánovali služby dle jejich potřeb. Zavedli jsme nově službu zdravotně sociální péče bezprostředně navazující na ošetření seniorů na ambulanci s přímou účastí rodiny a sociálních pracovníků. Pomůžeme jim zajistit příspěvek na péči a seznámíme s pečovatelskou službou. I staří lidé bez rodiny tak lépe pochopí možnosti, které se jim pro domácí léčbu skýtají,“ uzavírá Lenka Gutová.
Foto popis| Petr Bareš se z léčebny vrací domů
Foto autor| FOTO LN – MICHAL KOLMAŠ
