Zas je tu jaro…
a já po čase šla znovu darovat krev.
Tentokrát to bylo obzvlášť milé sešlo se nás opravdu hodně, a přesto vše běželo jako po drátkách. Přesně tak, jak to umí jen sehraný tým lidí, kteří svou práci dělají nejen profesionálně, ale i srdcem.
Dnes o mne pečovala usměvavá a laskavá sestřička Štěpánka B.
Děkuji za její klid, jistotu a lidskost, která dělá celý odběr mnohem příjemnější.
Velké poděkování patří celému týmu transfuzní stanice Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, který pod taktovkou primáře Miloše Bohoňka vytváří prostředí, kde se člověk cítí dobře. A to není samozřejmost.
V hlavě mi zůstala jedna malá, ale silná momentka.
V čekárně vedle mě seděla maminka se synem. Chodí darovat spolu.
A právě v tu chvíli mi došlo, že darování krve není jen pomoc… ale i krásně předaná hodnota.
Po odběru jsem se jako vždy těšila na párek, ale tentokrát mě napadlo vyfotit celé „menu“ pro dárce.
Paní Mirka P., která pro nás připravuje občerstvení po odběru, se s velkou skromností nechala vyfotit… ale bylo vidět, že je na svou práci právem pyšná. A má být na co.
Dokonce mi ochotně zapůjčila všechno potřebné, abych mohla celé to malé menu zachytit.
I tohle je pro mě důkaz, že tady nejde jen o rutinu, ale o opravdovou péči s úsměvem, laskavostí i těmi malými „zastaveními“, která po odběru přijdou vhod.
Každý si přijde na své, někdo si dá tradiční párek, jiný sýr a pro ty, kdo spěchají, je připravený sladký balíček na cestu, jen čokoládu si musí vybrat.
Prostě malá radost navíc, která potěší. Díky.
Víte, někdy stačí málo…
a může to někomu zachránit život.
brig. gen. v. v. L. Š.
