Generálmajor prof. MUDr. Zdeněk Kunc, DrSc.

Dne 16. března 2008 by se dožil 100 let zakladatel československé neurochirurgie a zároveň jedna z výrazných postav československé chirurgie generálmajor akademik prof.MUDr.Zdeněk Kunc, DrSc., člen korespondent ČSAV, přednosta Neurochirurgické kliniky 1. LF UK  a ÚVN Praha.
Akademik Zdeněk Kunc se narodil v roce 1908 v Praze. Původně se rozhodl studovat architekturu. Sám se však vyjádřil, že ke studiu medicíny se rozhodl až na poslední chvíli. Na lékařskou fakultu UK v Praze nastoupil v roce 1927 a s aktivitou sobě vlastní se medicíně plně oddal, a architektura spolu s výtvarným uměním se mu staly celoživotním koníčkem.
Kuncův otec byl důstojníkem, syn proto vystudoval na vojenské stipendium a po promoci v roce 1932 nastoupil do armády. Svoji chirurgickou dráhu začínal v roce 1934 jako sekundář na chirurgickém oddělení Vojenské nemocnice v Josefově. V roce 1937 odchází jako vojenský chirurg na specializační kurz na I. chirurgickou kliniku prof. MUDr. Arnolda Jiráska. Zde mohl poprvé, v rozmezí dvou let, rozvíjet své odborné zájmy a dostat se do styku s moderní chirurgií.
Po zrušení armády odchází Kunc v roce 1939 jako asistent do ústavu plastické chirurgie prof. MUDr. Františka Buriána do Vinohradské nemocnice. Již jako specializovaný chirurg rozvíjí svoje schopnosti v nově vznikajícím oboru, ve kterém se později, po roce 1945, také specializoval. Od roku 1943 pracuje Kunc pod vedením tehdejšího docenta Emericha Poláka na chirurgickém oddělení Vinohradské nemocnice a brzy se stává jeho zástupcem. Jeho zájmy a činnost v tomto období jsou velmi široké, od traumatologie přes břišní a hrudní chirurgii až k plastické chirurgii. Jako vysoce erudovaný chirurg se Kunc v roce 1945 vrací zpět do armády a buduje za velmi obtížných podmínek chirurgické oddělení tehdejší Vojenské nemocnice v Plzni. Je dnes už téměř neuvěřitelné, že za těchto podmínek našel v sobě chirurg Kunc dostatek energie, aby začal s oborem tehdy ještě velmi nepřitažlivým a neprobádaným, jako je neurochirurgie. Do této doby spadají první Kuncovy operace krčních a hrudních výhřezů meziobratlových plotének a základní publikace o traumatologii páteře a vypracovaní doposud platných postojů k chirurgii bederních meziobratlových plotének.
V roce 1948 je Zdeněk Kunc povolán jako vedoucí chirurgického oddělení nynější Ústřední vojenské nemocnice Praha, kam přichází s velkými plány osobními a organizačními. Za podmínek, které rovněž nebyly ideální, vytváří z tohoto oddělení moderní ústav klinické úrovně, vychovává své spolupracovníky a při tom nachází ještě dost sil, aby uvažoval daleko do budoucna o profilu naší chirurgie. V roce 1950 se habilituje z chirurgie na LF UK v Praze disertačním spisem „Lumboischiadický syndrom“ (výhřez ploténky), který dodnes zůstává základním dílem v tomto odvětví. Od začátku svého působení v ÚVN Praha systematicky vytváří podmínky pro vznik moderní samostatné neurochirurgické jednotky a cílevědomě si vybírá a vychovává spolupracovníky. Spolu s prof. Rudolfem Petrem z Hradce Králové jako první v tomto státě začínají budovat koncepci neurochirurgie jako samostatného oboru. Svoji vlastní erudici získává návštěvami specializovaných ústavů v Anglii, Švédsku, Francii a USA. Jeho velké úsilí, životní elán a vysoká odbornost bylo korunováno úspěchem v roce 1956, kdy v ÚVN Praha vzniká druhé specializované neurochirurgické pracoviště v Československu, které v roce 1959 bylo základem neurochirurgické kliniky. Tu úspěšně vedl do roku 1978 a zde i dále pracoval až do roku 1985. V tomto roce ve věku 77 let umírá náhle na infarkt myokardu.
Vědecká práce akademika Kunce je neobyčejně široká a dnes téměř nepřehledná. Sahá od  břišní chirurgie přes traumatologii až k neurochirurgii. Některé operace v oblasti chirurgie byly úspěšně provedeny právě Kuncem. Jako vojenský chirurg vypracoval koncepci specializované pomoci pro neurochirurgicky zraněné vojáky; jako první u nás se soustavně věnoval ošetření poranění míchy a jeho práce v této oblasti jsou základní. První v tehdejším Československu operoval krční a hrudní výhřezy plotének a zavedl přední přístupovou cestu ke krční páteři. Jeho činnost v oblasti neurochirurgie je zásadní a nezastupitelná. Velké úsilí věnoval především cévní neurochirurgii. Jeho práce o chirurgické léčbě arteriovenózních malformací v řečové a motorické oblasti mozkové kůry mají světovou prioritu. Totéž platí o další oblasti neurochirurgie, do které se Kunc natrvalo zapsal. Jeho práce o spinálním trigeminovém traktu (protnutím nervu v míše se odstraní pacientovi bolest) vedly k novým anatomicko fyziologickým poznatkům. Výsledky byly převzaty do mnoha zahraničních monografií a učebnic. Výčet Kuncovy vědecké práce je ohromný, mnoho prací přesáhlo rámec Československa.
Dále se Kunc aktivně podílel na organizaci odborné vědecké činnosti. Byl zakladatelem a spoluzakladatelem řady chirurgických a především neurochirurgických komisí a společností v Československu i v zahraničí. Byl nositelem řady významných vysokých státních vyznamenání. Například za svoji odbornou pomoc při likvidaci obrovské epidemie tyfu v Terezíně ke konci války byl v roce 1945 vyznamenán Čs. medailí za zásluhy I. třídy. V 80. letech byl jmenován akademikem.  
Generálmajor profesor Zdeněk Kunc byl skutečnou osobností nejenom odbornou, ale i lidskou. Byl to muž neúnavné aktivity, jak v oblasti sportovní, tak v oblasti kulturní. Byl nadšeným hráčem tenisu a účastníkem dálkových pochodů. Byl sběratelem obrazů a častým návštěvníkem koncertů, divadel a výstav. Svůj entuziasmus dokázal přenést na své kolegy i kamarády. Svůj život prožil po boku doc. MUDr. Zdeňky Kuncové, vynikající pediatričky, s kterou společně vychovali  čtyři děti.

Zdroj:
Šourek, K.: K sedmdesátinám profesora Zdeňka Kunce, Československá neurologie a neurochirurgie 2, 1978, s. 84-87. Beneš,V., st.:Věčná chirurgie, Grada, 1996, s. 139-155.