Vážení zaměstnanci neurologického oddělení (JIP),
bohužel se vyplnily Vaše prognózy o zdravotním stavu mého dědečka, pacienta J. T. Dědeček se s námi krátce po převozu do Benešova rozloučil a navždy jsme ho ztratili. Přestože jsme touto zprávou nesmírně zdrceni, chtěla bych Vám moc poděkovat za péči, jakou jste věnovali nejen mému dědečkovi, ale i nám, jakožto jeho rodině. Děkuji za to, že jste nás neuklidňovali falešnými nadějemi, ale zároveň jste náš psychický stav nezhoršovali špatným chováním a „nezájmem“. I právě díky Vašemu jednání a nezatajování informací zvládáme celou situaci o trošičku lépe.
Děkuji za to, že jste dědečkovi alespoň umožnili důstojný odchod, když šance na vyléčení nebyla možná, že jste nám nebránili dědečka vidět i v pozdních večerních hodinách a také za vstřícnost, ochotu a vysokou empatičnost doktorů i sester na oddělení neurologie JIP.
Vím, že stížnosti lidi píšou velice houževnatě, ale pochval je velice málo. A já citím povinnost, i v takto těžké situaci, Vám alespoň na dálku poděkovat za celý přístup. Velmi si toho jako rodina vážíme!
Děkuji za celou rodinu,
E. R. vnučka
