V Ústřední vojenské nemocnici v Praze bylo od začátku roku hospitalizováno už 15 pacientů s těžším průběhem klíšťové encefalitidy a předpokládá se, že toto číslo dál poroste. Zástupce přednosty pro poskytování zdravotních služeb a primář Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN (KIN) doc. MUDr. Ondřej Beran, Ph.D. v rozhovoru upozorňuje na velký význam očkování proti encefalitidě. I v případě mírného průběhu nemoci se může u pacienta rozvinout postencefalitický syndrom, který může negativně ovlivnit kvalitu jeho života.
Podle statistik Státního zdravotního ústavu onemocnělo v letošním roce dosud 362 lidí klíšťovou encefalitidou (údaje k 2. 8. 2024). Vloni touto dobou jich přitom bylo 213. Čím si vysvětlujete tak vysoké počty nemocných klíšťovou encefalitidou v tomto roce? Někdo si možná řekne, že přes 300 nemocných je zanedbatelné číslo. Jak to vnímáte z odborného pohledu?
Klíšťová encefalitida je zoonóza a výskyt tohoto onemocnění je závislý na mnoha faktorech, např. aktivitě klíšťat, počasí, které ovlivňuje životní cyklus klíštěte, jak často lidé chodí do přírody atd. Co se týče počtu případů, tak je tam právě z tohoto důvodu meziroční variabilita, kdy jeden rok je 500 nemocných, další rok 800, ale každoročně jsou to vysoká čísla. My lékaři bychom očekávali, že výskyt onemocnění bude klesat, pokud je dostupné očkování. To je hrazeno zdravotními pojišťovnami pro lidi nad 50 let a u mladších osob a dětí lze žádat na očkování příspěvek, ale bohužel žádný dramatický pokles zatím nevidíme.
Podle statistik je Česko v Evropě na předních příčkách, co se týče počtu nemocných, naopak v proočkovanosti jsme na spodních místech žebříčku. Čím si vysvětlujete neochotu lidí se očkovat? Je to kvůli malé osvětě, strachu z vakcín nebo kvůli tomu, že si některé věkové skupiny musí očkování hradit samy?
Proočkovanost je skutečně u nás nízká, jen kolem 30 %. Očkují se hlavně lidé nad 50 let, samozřejmě i mladší zájemci a děti, stále to však není v žádné věkové kategorii dostatečné. Rezervovanost vůči očkování je souběh všeho, co jste vyjmenovala. Češi se očkují povinnými vakcínami, které jsou hrazené, jakmile očkování není povinné, část populace si tedy řekne, že pokud to není povinné, tak to asi není důležité. Pak je tu velká část lidí, která má přirozený strach z očkování, jehel apod. a pak je tu 5 % až 10 % lidí, což jsou antivaxeři, kteří se z různých přesvědčení nechtějí očkovat proti čemukoliv.
V Rakousku kdysi udělali masivní kampaň, kdy se bezplatně proti encefalitidě očkovala celá populace, nyní mají proočkovanost 90 %, takže různé osvětové kampaně také hrají svou roli. Ale jedna věc je propagace očkování a vysvětlování, jak důležité očkování je a druhá věc je rezervovaný vztah Čechů k prevenci jako takové, dá se říci, že ten přístup je horší než jinde v západní Evropě.
Byli v ÚVN hospitalizováni pacienti s těžším průběhem klíšťové encefalitidy?
Ano, od začátku roku to bylo 15 pacientů. Hospitalizace je nutná v případě, že se jedná skutečně o těžší průběh nemoci. Ty nejzávažnější případy jsou hospitalizovány na jednotce intenzivní péče na neurologii nebo ARO.
Je 15 pacientů vysoké číslo? Budou se tyto počty podle vás zvyšovat?
Pro nás je to nepatrně vyšší počet než v loňském roce. Ano, očekáváme, že teď v září a říjnu se ještě další případy objeví.
Máte nějaký příklad komplikovaného průběhu encefalitidy u pacientů v ÚVN?
Nejhorší je, když jde o mladého člověka, do té doby zdravého, který po nemoci skončí v dlouhodobé neschopnosti nebo dokonce v invalidním důchodu. U klíšťové encefalitidy je totiž třeba zmínit postencefalitický syndrom, kdy pacienti i po vyléčení akutní fáze mají dlouhodobé potíže. Jde např. o poruchy spánku a koncentrace nebo se u nich objevují deprese, což samozřejmě ovlivňuje kvalitu jejich života. Upozorňuji, že se ale nemusí jednat o pacienty, kteří měli těžký průběh onemocnění, který vyžadoval hospitalizaci. I u mírnější formy encefalitidy jsou často postencefalitické syndromy přítomné.
S jakými příznaky se pacienti s klíšťovou encefalitidou potýkají?
Příznaky jsou dané tím, že se rozvine zánět mozku nebo mozkových obalů. Patří mezi ně hlavně horečka, silná bolest hlavy, zvracení, pacientovi vadí světlo a hluk. Dále je pacient zchvácený, třese se, třesou se mu prsty, může se mu točit hlava. Často mívají pacienti poruchy chůze, mají problémy se stabilitou. Mezi další obtíže patří nespavost, nesoustředěnost, někdo má problém dívat se do počítače. Vše je dáno postižením mozku. Také se objevuje celková ztuhlost, bolesti v krku a bolesti zad.
Jsou nějaké atypické projevy?
Ty už se objevují spíše u těžších případů, je to např. obrna lícního nervu, člověk nemůže např. zavřít oči. Pak je to obrna horních a dolních končetin. Objevit se může i porucha vědomí, případně problémy s dýcháním, ale to už jsou skutečně případy, které vyžadují intenzivní péči a pokud se včas nezakročí, může onemocnění skončit fatálně.
Jak poznám, že jsem onemocněla klíšťovou encefalitidou, abych zahájila včas léčbu?
Nemoc má dvoufázový průběh. Když se virus dostane do krve, cítíte podobné příznaky jako u chřipky – tedy bolest hlavy, teplotu, bolesti svalů, kloubů. Tato fáze nastává tak do 7 až 10 dní po přisátí klíštěte. Pak nastává období, které trvá zhruba týden, kdy je pacient bez potíží. To ale může nastat, nebo nemusí. Pak přichází druhá fáze, kdy se rozvíjí zánět mozku a objevují se právě vysoké horečky, bolesti hlavy a zvracení. Pokud tedy víte, že jste měli klíště a budete mít tyto příznaky, tak byste měli neprodleně navštívit lékaře. Horší ovšem bývá, když pacient o klíštěti neví, což bývá celkem často. Klíště se přisaje, nepozorovaně za čas odpadne a pak se diagnóza může opozdit, protože při lehčích příznacích člověka nenapadne vyhledat lékaře a míří k němu, až když nastává druhá fáze onemocnění.
Říkal jste, že mnoho pacientů neví, že klíště vůbec mělo…
Ano, procentuálně je to sice obtížné vyjádřit, ale je to zhruba třetina pacientů s klíšťovou encefalitidou nebo boreliózou, kteří vůbec neví o tom, že někdy nějaké klíště měli.
Hodně často se hovoří o tom, že klíště by se mělo vyndat co nejrychleji. Kdy by se tedy mělo vyndat?
Hned.
Ale já předpokládám, že pokud jsem v lese, tak tam strávím pár hodin a pak se kontroluji doma. Takže nějaký čas od přisátí uběhne.
Důležitá je aktivní kontrola. Ideální by bylo kontrolovat se průběžně, ale v lese se asi nikdo kontrolovat nebude. Pokud to časově ohraničím, tak klíště by se mělo vyndat do dvou hodin od přisátí, to je ideální. V případě lymeské boreliózy by se mělo vyndat do 24 hodin, protože vědci zjistili, že k nákaze dochází až po 24 hodinách, ale u encefalitidy toto neplatí. Tam bohužel je přenos nákazy už po kratší době. Proto je dobré vyndat klíště hned, jak ho objevíme.
Když mluvíme o lymeské borelióze, tou onemocnělo už 1938 lidí, v roce 2023 to bylo touto dobou 1351 (údaje k 2. 8. 2024, SZÚ). Je lymeská borelióza svou závažností srovnatelná s klíšťovou encefalitidou?
U klíšťově encefalitidy je výhoda, že existuje prevence v podobě očkování. U boreliózy tomu tak není, ale dá se léčit úspěšně antibiotiky, pokud se odhalí včas. Pokud se ale borelióza diagnostikuje pozdě, tak léčba antibiotiky není tak účinná a pacient může mít i trvalé a chronické obtíže.
Která z nemocí je závažnější, nelze jednoznačně říci, je to individuální. 20 % populace má přirozené protilátky proti borelióze, někteří lidé ani nezaznamenají, že tuto nemoc měli, nebo měli velmi lehké příznaky. Někdo naopak skončí v nemocnici. Je to jako u COVIDu – 19, někteří pacienti mají těžší průběh a jiní lehčí. Jak encefalitida, tak i borelióza jsou ale závažná onemocnění.
U boreliózy se objevuje na kůži zarudlý flek s bílým středem, což je typický příznak. Je tomu tak vždy?
Bohužel ne. Pacienti, u kterých se flek-erytém objeví, mají „výhodu“, protože se na nemoc přijde dřív. Ale ti, u kterých se erytém neobjeví, často netuší, že onemocněli a přítomnost boreliozy se pak musí zjišťovat lumbální punkcí.
Mluví se o vakcíně proti borelióze. Skutečně se vyvíjí a v jaké je fázi?
Na vakcíně proti borelióze se pracuje dlouho. Jedna k dispozici už byla, dostala se do praxe v Severní Americe, ale musela být stažena kvůli nežádoucím účinkům. Nyní je další vakcína ve stádiu klinického testování, takže je to otázka ještě několika let. Ale šance, že vakcína proti borelióze bude, tu je.
Jak probíhá očkování proti klíšťové encefalitidě?
Je to očkování třídávkové. Po první dávce, následuje po měsíci dávka druhá a za šest až dvanáct měsíců se aplikuje třetí dávka. Posilovací dávky se očkují po třech nebo pěti letech, záleží na věku jedince. Imunita proti nemoci je dosažena 14 dní po druhé dávce, kdy už se vytvoří dostatek protilátek.
Kdy je vhodné se nechat očkovat? Lidé se někdy mylně domnívají, že končí léto a klíšťata usnou…
Ano, klíšťata jsou aktivnější mnohem déle – až do října. V zásadě se dá očkovat celoročně. Jakmile se člověk rozhodne, zahájíme očkování. Většinou to bývá tak, že jedna velká vlna onemocnění začíná před létem – od května do července, kdy lidé začnou vyrážet do přírody a po zimě nejsou tak obezřetní. Další vlna je pak od konce léta až do října, kdy rostou houby a lidé stále chodí do lesa. V těchto měsících se zvyšuje aktivita klíšťat a my pak vídáme případy onemocnění encefalitidou nebo boreliózou. Takže se nedá říct, že by bylo pozdě se nechat očkovat, protože léto končí. Ideální je samozřejmě provést vakcinaci v zimním období, ale pokud se člověk rozhodne očkovat v půlce léta, rozhodně mu neřekneme, aby přišel za půl roku, protože je to vhodnější. Lepší je toto očkování neodkládat.
Jak byste motivoval lidi k očkování proti klíšťové encefalitidě?
Nejúčinnější je vždy prevence. Encefalitida je onemocnění, které probíhá často závažně i u mladých lidí a dětí. Je zbytečné se tomu riziku vystavovat, když máme přes 30 let k dispozici účinnou a bezpečnou vakcínu. Pacienti, kteří se u nás léčí s encefalitidou, často velmi litují, že se nenechali naočkovat.
